Podmáčená plocha na jižním okraji Prahy, zvaná Cholupický mokřad, poskytuje přes nevelké rozměry domov mnoha druhům rostlin i živočichů se zvýšenými nároky na množství povrchové i spodní vody. Funguje zde již dlouhá desetiletí, proto by se dal bez nadsázky nazvat „přírodním sídlištěm pro milovníky mokra“. Jako každé sídliště však musí držet krok s požadavky svých obyvatel, k čemuž nestačí pouze průběžná údržba. Občas je nutno vylepšovat a modernizovat. A protože se na přelomu let 2022 a 2023 sešel nápad s příhodnými podpůrnými podmínkami, dočkaly se organismy v mokřadu předčasného vánočního dárku v podobě nového bydlení. Idea vybudovat tůňku vznikla z prolnutí několika aspektů. Prvním z nich byla sonda, kterou v mokřadní louce vyhloubili pracovníci sousední záchranné stanice PENTHEA, aby zjistili, jaký je momentální stav spodní vody. Ukázal se být více než dobrý, nedalo by se toho využít důkladněji? Ze strany výzkumníků Ekocentra Koniklec se navíc přidalo zjištění, že stávající vodní plošky sloužící místním organismům jako stanoviště a rozmnožiště začínají až příliš zarůstat. K tomu byl po ruce bagrista, který by byl schopen v mokřadu operovat… Projekt získal jasné kontury v okamžiku, kdy se podařilo získat potřebnou finanční podporu od Nadačního fondu Veolia. Poté nezbývalo než rozjet developerské aktivity – sehnat potřebná povolení, vypracovat návrh tůňky a ve finále ji realizovat v terénu.

Stav před rokem…

Možností, pro koho tůňku vytvořit, bylo více. Průzkumy v předchozích letech ukázaly, že se zde vyskytuje velké množství živočichů vázaných na vodní prostředí především rozmnožováním; kromě různých druhů bezobratlých šlo především o několik druhů obojživelníků, z nichž většina požívá zákonné ochrany. Poznatky ze souběžné inventarizace ukázaly, že místní skokani hnědí velmi rychle obsadili samotné embryo projektu – původní sondu, byť svými parametry rozhodně nepatřila k ideálním nádržím. K nim se záhy přidaly i užovky obojkové. Všechna data nás dovedla k závěru neupřednostnit žádné konkrétní zvíře a vyprojektovat nový „mokřadní činžák“ ve variantě pro široké spektrum druhů. V praxi to znamenalo přizpůsobit jedno místo mnoha různým potřebám: jeden živočich preferuje hlubší vodu, jiný prohřátou mělčinu, další se neobejde bez dočasného vyschnutí a zase zaplavení… Podle odborných doporučení je u uvedeného typu nutno dodržet několik pravidel: mírný sklon břehu, aby v ní zvířata neuvízla, a rozsáhlou plochu mělčin,  Zapomenout se nesmělo na bohatou profilaci dna, aby si každý obyvatel našel nejpohodlnější byt.  V kostce řečeno tůňka nesměla vypadat jako hluboká díra do země, ale spíše jako důlek s hrbolatým dnem a vstupem jako do dětského brouzdaliště…Nezanedbatelná byla i lokalizace tůňky – přítomnost skokaních pulců ukázala, že už prvotní sonda disponovala vyhovujícím osluněním. Zeminu, která zbyla po vyhloubení tůně, jsme ponechali na místě, jen jsme ji upravili do tvaru nevysokého valu lemujícího část břehu; vedlejším efektem může být uvolnění semen původních rostlin z půdy. Definitivní vzhled získá tůňka až časem, kdy ji postupně doplní porost na břehu a v mělčině. A parametry tůňky? Plochou zabírá cca 30 m2, maximální hloubka je 1m. Představuje dominantní vodní plochu bezlesé části mokřadu, avšak nikoli jedinou; doplňují ji malé nádržky v rákosině, vzniklé již dříve přirozenou cestou. Jak dobří jsme „mokřadní developeři“, se ukáže na jaře a v létě, kdy nastane čas na zabydlování.

Za finanční podporu projektu děkujeme Nadačnímu fondu Veolia. Projekt byl uskutečněn s podporou ČSOP. Poděkování patří rovněž městské části Praha 12, jež nám poskytla souhlas k realizaci tůňky na svých pozemcích.

….a tůň nyní!