Tato dřevina úspěšně zmlazuje v nejrůznějších spárách, škvírách chodníků a silnic, na železničních náspech, ale i v ochranných valech na březích toků, jako například zde na fotografii u řeky Ostravice
(Autor fotografie: Veronika Kalníková)

Pajasan žláznatý je vzrostlý strom, který svými lichozpeřenými listy vzdáleně připomíná naši domácí dřevinu jasan ztepilý. Žláznatý se jmenuje proto, že na listech jsou žlázky s látkou, která smrdí po myšině. Pochází z východní Asie a v originále jeho jméno znamená nebeský strom. V souvislosti s jeho úspěšnou invazní dráhou vám však na mysl může přijít jedině tak pravý opak.

Podobně jako většina dalších dnes invazních rostlin byl u nás nejdříve pěstován hlavně jako okrasná rostlina, která však z kultury časem „utekla“. Zajímavé je, že pajasanu trvalo poměrně dlouho, než zplaněl. Dostal se k nám zřejmě v roce 1801 a k prvnímu doloženému zplanění došlo až v roce 1874. Zpočátku byl mimo výsadby zaznamenáván jen na ruderálních stanovištích ve větších městech.

Postupem času se však městské populace začaly šířit i do volnější krajiny na přirozená stanoviště, jako například na luční i stepní lokality a skály. Je to nenáročná dřevina, která dokáže růst na různých typech půd – na aluviálních, písčitých i jílovitých, štěrkových a vysychavých, zasolených či jinak zamořených antropogenních půdách. Limitující je pro něj ale dostatek světla a teplota. Uvádí se, že v našich podmínkách roste v oblastech s průměrnou roční teplotou nejméně 8 °C, přičemž průměr pro Českou republiku činí 7,3 °C. Nalézt ho tak u nás můžeme především v teplejších nížinách a pahorkatinách. Šíří se dobře pomocí nažek, které se dále dostávají nejen vzduchem, ale i pomocí živočichů a vodou, na jejíž hladině se dokáží udržet několik dní. Jedna rostlina vyprodukuje až 300 000 semen.

Čím ale může škodit? Je zařazen mezi 40 nejinvazivnějších dřevin světa. Intenzivně se šíří a mění původní společenstva. Obsazený prostor si pajasan brání i alelopaticky. Vylučuje látku, která omezuje růst 35 druhů listnatých a 34 jehličnatých dřevin. Produkují ji zejména mladší jedinci, kteří tak získávají výhodu v konkurenci o světlo s ostatními dřevinami. Uvádí se, že takto dokáže dokonce potlačit i další všudypřítomnou invazní dřevinu – trnovník akát. V současné době již představuje nebezpečí pro nemálo stepních lokalit, které zarůstá. Jeho pyl je alergenní a při kontaktu s kůží může u citlivějších jedinců vyvolat kožní záněty.

Roste pajasan i v okolí pražských potoků?

V létě roku 2014 probíhalo v rámci projektu Ekocentra Koniklec s podporou grantu Hlavního města Prahy mapování invazních druhů rostlin podél malých vodních toků v okolí Prahy. Mapování bylo zaměřeno na zjištění rozšíření těch „nejproblémovějších“ invazních rostlin. Botanici prozkoumali více než 160 říčních kilometrů všech levostranných přítoků Vltavy a jednoho přítoku Berounky v Praze. Mapovalo se od Únětického potoka s ústím u Roztok u Prahy na severu po Radotínský potok ústící v Radotíně na jihu. U každého potoka věnovali pozornost všem přítokům a prošli a prozkoumali i jejich břehy.

Na otázku, jestli pajasan roste i podél potoků v Praze a okolí můžeme odpovědět, že ano. Zaznamenali jsme jej celkem na patnácti lokalitách. Roztroušeně rostl podél šesti potoků – Lysolajského, Radotínského, Únětického, Vrutice, Lipanského a Litovicko-Šáreckého. Rozsáhlejší porosty vytvářel pouze ve dvou případech. Nepatřil k nejhojnějším invazním druhům, přesto by mu však měla být věnována pozornost.

Jak lze jeho invazi kontrolovat

Hlavním výstupem našeho projektu jsou mapy rozšíření druhů, které bude dále využívat Odbor ochrany prostředí a Oddělení péče o zeleň magistrátu města Prahy, jemuž budou naše zjištění sloužit jako podklady pro další nakládání s těmito druhy.

U pajasanu je problémem, že se v některých parcích a městských výsadbách stále pěstuje. Uhlídat jeho šíření není úplně jednoduché a triviální není ani následná likvidace nechtěných porostů. Vytrhávat lze jen mladé jedince a musí se dát pozor, aby se odstranily všechny zbytky kořenů. Prostému kácení a vyřezávání čelí zdatným zmlazováním z pařezů i kořenů. Příliš se neosvědčuje ani natření řezné plochy herbicidem. Opět totiž dochází k tvorbě výmladků. Aktuálně jako nejúčinnější metodu pro jeho likvidaci doporučují Chrenková a kol. (2014) použití speciálních kapslí s glyfosátem. Více se můžete dočíst v jejich článku uvedeném v použitých zdrojích.

Informace o tom, jak při nálezu tohoto, ale i jiného invazního druhu můžete sami postupovat, naleznete na webových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny.

Autor: Mgr. Veronika Kalníková

Zdroje:
Chrenková M., Ulrych L., Šeffer J. & Šefferová Stanová V. (2014): Odstraňovanie nepôvodných inváznych druhov drevín na pieskových dunách. Životné prostredie 48/2: 88-92.
Křivánek M. (2007): Pajasan žláznatý – nebeský strom z pekel. Živa 3: 108–111.
Lhotská M. [ed.] (1987): Ako sa rozmnožujú a razširujú rastliny. Obzor, Bratislava.
Mlíkovský J. & Stýblo P. [eds] (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody, Praha.
Pyšek P. & Tichý L. [eds] (2001): Rostlinné invaze. Rezekvítek, Brno.
http://www.invaznirostliny.cz/druhy/pajasan-zlaznaty

Projekt byl podpořený grantem Hlavního města Prahy.