Javor jasanolistý je vzrostlá, oběma svým jmenovcům tak trochu podobná dřevina pocházející ze Severní Ameriky. Jako jasan má lichozpeřené listy, ale jeho dvounažky vypadají jako ty, co má javor. I mladí jedinci jsou však již díky svým šedě ojíněným větvičkám prakticky nezaměnitelní. V České republice byl poprvé, jako okrasný strom, vysazen v roce 1835 v Královské oboře v Praze. Běžně se díky své nenáročnosti pěstuje dodnes – je to polostinná dřevina odolná vůči mrazům, imisím i suchu.


Setkáme se s ním v parcích, stromořadích či zámeckých zahradách. Vyšlechtěno bylo několik jeho kultivarů, které jsou vřele doporučovány různými zahradnickými weby a magazíny. Hojně využívané jsou zejména nápadné typy s panašovanými zlatožlutě zbarvenými listy. Dále se využívá jako větrolam nebo součást silniční zeleně. Jeho výsadbu podporují včelaři, neboť se řadí mezi medonosné dřeviny produkující velké množství nektaru.

Jak to ale u úspěšných nepůvodních dřevin už bývá, tak ani pěstování javoru jasanolistého není úplně bezproblémové. Velice často totiž z kultur zplaňuje do svého okolí, hojně se šíří, negativně ovlivňuje původní společenstva rostlin a řadí se tak k invazním druhům České republiky. Jeho šíření mu usnadňují strategie rychlého růstu a schopnost plodit už v nízkém věku. Nejčastěji se šíří podél vodních toků a cest. V oblasti původního výskytu je nejhojnější v nížinách podél řek, potoků rybníků a jezer. V těchto biotopech se mu nejvíce daří i u nás a hojně se tak vyskytuje například v Polabí, na jižní a střední Moravě či v Litovelském Pomoraví.

Jak moc se javor jasanolistý šíří podél pražských potoků?

V létě roku 2014 probíhalo v rámci projektu Ekocentra Koniklec s podporou grantu Hlavního města Prahy mapování invazních druhů rostlin podél malých vodních toků v okolí Prahy. Mapování bylo zaměřeno na zjištění rozšíření těch „nejproblémovějších“ invazních rostlin. Botanici prozkoumali více než 160 říčních kilometrů všech levostranných přítoků Vltavy a jednoho přítoku Berounky v Praze. Mapovalo se od Únětického potoka s ústím u Roztok u Prahy na severu po Radotínský potok ústící v Radotíně na jihu. U každého potoka věnovali pozornost všem přítokům a prošli a prozkoumali i jejich břehy.

Výsledky mapování ukázaly, že nebyl tak hojný a rozšířený jako třeba trnovník akát. Přesto nebyl jeho výskyt v údolí pražských potoků úplně zanedbatelný. Zaznamenán byl na celkem 36-ti lokalitách a to hlavně u Únětického, Dalejského a Bojovského potoka.

Co se bude s výsledky mapování dále dít a jak se lze se zlatobýly vypořádat

Hlavním výstupem našeho projektu jsou mapy rozšíření druhů, které bude dále využívat Odbor ochrany prostředí a Oddělení péče o zeleň magistrátu města Prahy, jemuž budou naše zjištění sloužit jako podklady pro další nakládání s těmito druhy.

Likvidace javoru jasanolistého se podobně jako například u trnovníku akátu nebo pajasanu žláznatého skládá ze dvou částí. Nejprve je porost vyřezán a potom je na pařezy aplikován herbicid, který zabrání jeho zmlazování. V některých případech je ovšem nutné provádět likvidaci opakovaně, protože rostliny dokáží i přes ošetření herbicidem zmladit. Nezbytnou prevencí by mělo být zamezení jeho dalšího záměrného vysazování jakožto okrasné dřeviny. Informace o tom, jak při nálezu pajasanu, ale i jiných invazních druhů můžete sami postupovat, najdete na webových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny.

Autor: Mgr. Veronika Kalníková

Zdroje
Dostalík S., Krátký M., Dubová Z. & Vrbický J. (2008): Javor jasanolistý – Problematická invazní dřevina naší krajiny. Ekologické listy 1 (Dostupné na: http://www.ekologickelisty.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=165)
Mlíkovský J. & Stýblo P. [eds] (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody, Praha.

Projekt byl podpořený grantem Hlavního města Prahy.