Bolševník velkolepý, kolotočník ozdobný, borovice vejmutovka a křídlatky. To jsou příklady rostlin, které u nás byly vysazeny za účelem zkrášlení prostředí, ale časem se z nich stali úhlavní nepřátelé zahrádkářů, zemědělců i ekologů. Všechny tyto druhy jsou totiž invazní. Co že to znamená?

Definice říká, že invazní druh je takový, který je na určitém území nepůvodní, je zavlečen (introdukován), zdomácní a následně se začne nekontrolovatelně šířit, čímž narušuje rovnováhu ekosystému a především vytlačuje ostatní často původní rostliny. Pro srovnání – expanzivní druh se také rychle šíří, ale je původní.

Ptáte se, jak se nový taxon do lokality dostane? Způsobů je mnoho. Nejčastější bývá asi pohyb osob, cestováním totiž, aniž bychom si to uvědomovali, roznášíme různá semena, která nám ulpí na oděvu, botách a v zavazadlech. To je také důvod, proč začíná být dokonce oblast Antarktidy osidlována novou květenou. Do jižní polární oblasti jezdí každoročně až 35 tisíc osob, které nevědomky k invazi přispívají. Invadovatelnost polárních oblastí je důkazem toho, že riziko platí téměř pro celý svět. Druhým typem přenosu semen na novou lokalitu je samozřejmě zemědělství a také zahradnictví. Ve snaze pěstovat zemědělské užitečné plodiny nebo okrasné rostliny někdy podceníme jejich možnosti a následně zjistíme, že tvoří rozsáhlé porosty.

Je několik způsobů, jak se daný invazní druh může stát úspěšným. Vyjmenujme si alespoň tři základní. První možnost je ta, že je konkurenčně silnější – to znamená, že je schopen lépe využívat zdroje, které jsou pro rostliny společné, např. odebírá ostatním rostlinám vodu, živiny, stíní jim, atd. Druhá varianta bere v úvahu, že na území, kam přišel, nemá tolik přirozených nepřátel, což platí mimo jiné i pro Antarktidu. Kupříkladu se zde nevyskytují rody hmyzu a obratlovců, které by jedince ožíraly. Třetím typem strategie je vypouštění některých látek, tzv. exudátů. Jedná se o chemické sloučeniny, které ostatní květiny špatně snáší.

Invazní rostliny si zaručují úspěch i tím, že většinou produkují mnoho malých semen. Malá velikost napomáhá snadnějšímu šíření. Semena jsou uzpůsobená k tomu, aby byla roznášena živočichy na větší vzdálenosti. Buďto je zvíře sežere a ona z jeho trusu vyklíčí, nebo se mu přilepí na kožich díky nejrůznějším háčkům. K adaptabilitě přispívá i velikost a rychlost, jakou jedinec vyroste. Větší a rychle rostoucí druhy mají opět výhodu. Kdyby invazní jedinec rostl pomalu, ostatní ho zastíní a on už nebude tak konkurenčně silný. Invazibilitě tedy schopnosti býti silným invazním druhem nahrává třeba také dostatečný příjem živin, dokonce existují květiny, které vytváří živiny pro další generace, což opět přispívá k jejich šíření.

Strategie druhu není ale jediný faktor rozhodující o míře jeho úspěšnosti, roli hrají i vnější vlivy. Například v otázce lokality upřednostňují invazní druhy skoro ve všech ohledech tzv. mezická stanoviště. V praxi to znamená, že si vybírají spíše středně vlhké a kyselé půdy. Extrémy jim nedělají dobře, takže je pravděpodobně nenajdeme na silně kyselém nebo zásaditém podloží. To platí i o množství srážek a slunečního svitu v lokalitě. Velmi důležitým faktorem náchylnosti lokality je tzv. disturbance, tedy narušování. Dá se říci, že narušované lokality jsou více náchylné k invazi, protože na nich vlivem častých změn dochází ke změnám poměrů a společenstvo ztrácí rovnováhu. Platí to stejně jako u lidí, čím více změn tím menší stabilita. Zároveň ale platí pravidlo, že i zmírněním disturbance se ekosystém stává náchylnější! Opět jde o prudkou změnu. Budeme-li například stanoviště pravidelně kosit a najednou s tím přestaneme, může se to projevit negativně, ačkoliv díky změnám začnou panovat „přírodnější podmínky“ bez lidských zásahů.

Několik konkrétních příkladů.

Mezi nejznámější patří šťovík alpský, netýkavka žláznatá, pajasan žláznatý, zlatobýl kanadský, lupina mnoholistá, třapatka dřípatá atd. Co se křídlatek týče, existují 3 druhy a všechny se šíří rychle. Jsou jimi křídlatka japonská a k. sachalinská, jejichž křížením vznikla k. česká. Invazivní taxony působí několik problémů. Mezi hlavní patří ekologické, jelikož, jak již bylo řečeno, snižují celkovou rozmanitost na stanovištích. Kromě toho tím, že se na lokalitu zavleče nový druh, tak s sebou obvykle přinese nějakého škůdce, který se rozšíří i na další rostliny. Dále invazní skupiny mohou způsobovat alergie jako je tomu u bolševníku velkolepého. Ten obsahuje látky, které při styku s pokožkou vyvolávají vznik rozsáhlých puchýřů. Účinek chemických sloučenin umocňuje světlo. Zotavení trvá i několik měsíců. Vzhledem k tomu, že bolševník má vysoké lodyhy, představuje nebezpečí hlavně po děti.

Do České republiky byly zavlečeny rostliny především z Balkánu. Obecně lze ale říci, že nejvíce náchylné k invazi jsou druhově nedosycená stanoviště, to znamená taková místa, kde se vyskytuje málo druhů. Tak tomu bývá na ostrovech. Invazní skupiny bývají úspěšné také v oblastech lidských sídel a měst. Aglomerace tvoří „teplotní ostrůvky“, na kterých je v rámci menších rozměrů teplejší klima. Je to tím, že materiály jako beton a asfalt mají tendenci zadržovat teplo. Určitě jste sami zaznamenali, že během letního večera bývá stále uprostřed ulice teplo i přesto, že slunce již nesvítí. Navzdory tomu vegetace v lese a na louce teplo nekumuluje, ochlazuje se tu dříve.

Boj s problematickými druhy je velice složitý a drahý. Existují dvě základní metody – chemické a mechanické, ale často se pro větší účinnost kombinují. Chemické metody bývají mnohdy nešetrné, jedná se o nejrůznější herbicidy. Mechanické odstraňování spočívá v pastvě krav a ovcí, sekání, vyrývání, vytrhávání semenáčků, vykopávání kořenových hlav, apod., ale je technicky náročnější a navíc úskalí spočívá i v tom, že při likvidaci zmiňovaných bolševníků může docházet k alergickým reakcím. Je nutné používat ochranný oděv, rukavice, obličejový štít a další pomůcky.

Invaze má i své výhody, i když spíše doplňkové – můžeme zkoumat mezidruhové vztahy a adaptabilitu. Navíc některé skupiny jsou léčivé, to platí pro zlatobýl. Křídlatky mají v listech fungicidní a antioxidační látky (flavonoidy a antrachinony), které lze izolovat a využívat. Kromě toho se křídlatka zpracovává na papír a izolační materiály.

Bohužel ale výhod není mnoho a negativní důsledky v drtivé většině převládají. Ptáte se, jak invazi předejít? Nedůležitější je zamezit rozšiřování nepůvodních skupin. Přesně pro tyto účely existují tzv. regionální směsi. Po jejich vysetí se vyhnete zavlečení. Naproti tomu komerční směsi jsou různorodé, dochází ke genetickému míchání a mohou vznikat nové invazivní skupiny. Dále se doporučuje pěstovat jen známé květiny a vyhnout se těm cizokrajným. Toto pravidlo se týká i dřevin v parcích. V případě, že jste zaznamenali, že se nějaký zmíněný invazivní druh ve Vaší zahrádce vyskytuje, snažte se o jeho odstranění. Jedná se o dlouhodobý boj, který by měl být důsledný. Pokud se situace vymkla kontrole, nebo Vás pozemek zahltily porosty bolševníku, je nejlepším řešením vyhledat odborníka.

Na závěr se hodí podotknout, že vždy je potřeba jednat s rozmyslem a ideálně se o vysazování nových druhů poradit. Je to určitě snazší řešení než nákladná likvidace.

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadna Praha za podpory Úřadu městské části Praha 3. Samozřejmě se do něj nevešly všechny informace o invazních rostlinách, takže pokud máte zájem o další tipy nebo konkrétní rady, využijte bezplatné poradenství a napište na e-mail poradna@ekocentrumkoniklec.cz. Autorem článku je poradce Ekoporadny Praha.