Od roku 2016 spolupracujeme s MČ Praha 12 a s finanční podporou hlavního města Prahy a ČSOP na obnově a zachování mokřadu Na Beránku. Za souhlasu majitelů pozemků, které jsou všechny výlučně v soukromém vlastnictví, zde probíhá rotační pastva koňmi a 2x ročně mozaikovité kosení či prořezávka náletových dřevin. V posledních dvou letech jsou pořádány i velké úklidové akce, které se snaží zbavit mokřad odpadků a navážek bioodpadu z okolních zahrádek. Všechna společná snaha směřuje k jednomu cíli: k obnově původního mokřadního ekosystému a jeho zachování i pro další generace. V dnešní době klimatických změn je obnova mokřadů prioritou, protože mimo jiné zvyšují retenční schopnost krajiny a zlepšují její mikroklima. I přes všechny snahy však mokřad zaniká a bez větších zásahů ho zachránit pravděpodobně nepůjde. Co se s mokřadem děje? Jak vypadal v minulosti a co ho nyní ohrožuje? Tyto otázky nám zodpověděla studie povodí mokřadu Na Beránku, kterou pro naše Ekocentrum Koniklec zpracovala firma Grania s.r.o.

V 1. polovině 19. století územím celoročně protékal potok, který měl v krajině své jasné místo. Vyplývá to z dobových katastrálních map, kde je potok obklopen vlhkými loukami. Takovýto tok se na území již velmi dlouho nevyskytuje, odvodnění mokřadu tedy trvá desítky let. Hlavní příčinou odvodnění území byla výstavba ulice Československého exilu a v poslední době také bytová výstavba v horní (zdrojové) části povodí. Výstavbou ulice Československého exilu došlo k podstatné změně odtokového režimu v povodí a voda z horní zdrojové části již neproudí do střední nejcennější části jako v minulosti. Povrchový odtok, ještě zvýšený nedávnou výstavbou, je totiž zachycen mezi obrubníky zmíněné ulice odveden do větve A dešťové kanalizace. Veškerá voda ze zpevněných povrchů z nové výstavby u autobusové zastávky Na Beránku je taktéž svedena do této kanalizace. Větev B dešťové kanalizace alespoň dotuje vodou spodní část mokřadu. Voda ze zdrojové části povodí však střední nejcennější části mokřadu chybí, a proto dochází k jeho vysoušení. Problému nepomohly ani poslední suché roky. Současnou situaci odtoku dešťové vody ukazuje obr. č 1.

Jak mokřadu Na Beránku pomoci navrátit se do původního stavu? Řešením je vybudovat tzv. rozdělovací šachtu (1) v západní části mokřadu, která by rozdělila větev A dešťové kanalizace a odvedla vodu zpět do mokřadu. Nová výstavba absentuje jakékoli modrozelené řešení pro vsakování dešťové vody a těžko se bude do této novostavby znovu vstupovat s nějakými změnami. Proto se zdá jako jednoduší řešení odklonit vodu koncentrovanou ve stávající kanalizaci zpět do povodí mokřadu Na Beránku. Množství vody lze v tomto případě jednoduše regulovat. I tak jde ale o řešení složité a nákladné, které vyžaduje spoustu povolení od povolení vlastníků pozemků až po stavební úřad.

Dále je v mokřadu doporučeno vybudovat několik tůní (2), retenční jezírko (3) a dešťovou zahradu (4) na točně autobusů.

Celou studii povodí mokřadu Na Beránku můžete nalézt KE STAŽENÍ: ZDE

Budoucnost mokřadu je tedy zatím v jednání. Čím ale můžeme zatím mokřadu pomoci my všichni ostatní? Tím, že se v mokřadu budeme chovat zodpovědně, nenecháme zde odpadky ani výkaly po pejscích, nebudeme sem vyvážet odpad z vlastních zahrádek, který zapříčiňuje nežádoucí zarůstání mokřadu, a v neposlední řadě nebudeme krmit koně, které pomáhají mokřad udržovat. Mějme na paměti, že se jedná o soukromé pozemky a buďme rádi, že na ně můžeme vstupovat a těšit se např. z kvetoucích kosatců sibiřských, kteří se na tomto vzácném území nacházejí. V budoucnu se zde snad budeme moci kochat retenčními tůňkami, jezírkem a zpěvem žab, které je velice rychle obydlí.