Příchod podzimu do cholupických polí už několikátým rokem ohlašuje tradiční akce na údržbu místní „zelené perly“, jak by se bez nadsázky dalo přezdívat čím dál více životem kypícímu Cholupickému mokřadu. Letos se „tajná hraběcí rada“ z Ekocentra Koniklec dohodla, že klíčovým datem pro „nájezd na močál“ se stane pátek 18. 10. Do té doby nám veškeré dostupné seno stihli připravit naši elitní sekáči, ať již na motorovém oři nebo nově i s kosou v ruce tam, kde by se stroj utopil v bahně.

Hraběcí den, pod tímto jménem v pořadí třetí, začal poněkud dramatickým operativním přesunem všeho nářadí z terénního skladiště Na Beránku. Protože nebylo k dispozici auto, byli jsme nuceni transportovat nepříliš skladné plachty, hrábě a vidle po ránu již docela zaplněným autobusem. Velkou část cestujících naštěstí tvořila naše nejvěrnější hrabata z Odborného učiliště pro žáky s více vadami v Komořanech, která se po výstupu nákladu ihned chopila a těch pár set metrů, které zbývaly dojít k mokřadu, jej přenesla. Díky tomu, že si budoucí zahradníci museli kvůli dodržení školního harmonogramu přivstat, nezačaly práce v inzerovaných 9:30, ale o půl hodiny dříve. A že to odsýpalo. Svůj podíl neslo nasazení a praxe, ale také fakt, že posečená tráva byla předem srovnána do úhledných řádků. Střádání sena do kupek se tím několikanásobně urychlilo. Hrabání a odnášení organické hmoty z pokoseného území trvalo cca do 13 hodin a účastníci si dovolili i trochu „dobrodružné bahenní koupele“, když se přesto, že všichni nebyli vybaveni patřičně nepromokavým obutím, vydali pracovat i do míst, kde se bezmála propadali. Mokřad nám však je – snad právě proto, že se o něj staráme – příznivě nakloněn, tudíž ztráty kohokoliv a čehokoliv (s výjimkou energie spálené při pracovní činnosti a zkonzumovaných svačin) byly zcela nulové.

Po celou dobu pobytu na území mokřadu nás doprovázely projevy místních zvířecích obyvatel. Sem tam šplouchnutí do vody způsobené atletickými výkony nejnovějších nájemníků alias skokanů zelených, nepřeslechnutelný křik káně, která sem tam přilétla nad mokřad provést dohled nad výkony a složit hrabatům hlasitou poklonu, nebo modré a rudé hmyzí stíhačky v podobě všudypřítomných vážek. A podobně jako loni se nám ukázal žabí tulák – skokan štíhlý, který vzhledem k pokročilému datu možná již pátral po vhodném zimním úkrytu…

A jak dopadla bilance letošního Hraběcího dne? Sečteno a podtrženo, odklidili jsme vlastně vše, co se na lokalitě shrabat dalo. Za špičkovou přípravu materiálu děkujeme pánům Davidovi Ježkovi a Pavlovi Ondráčkovi a za ochotnou participaci všem jednadvaceti zúčastněným dobrovolníkům.

Akce proběhla za podpory MŽP, nadace VIA v programu Fond pro udržitelný život a Městské části Praha 12.