Podmáčené plochy a jejich pozitivní vliv na městské prostředí jsou horkým tématem v horké současnosti. O to větší je škoda, že sami obyvatelé rozpálených měst o nich postrádají větší povědomí. Proto se v hlavách týmu Ekocentra Koniklec uhnízdila myšlenka, jak je s mokřady blíže seznámit a nadchnout je pro myšlenku více se o ně zajímat. A co je lepším příkladem než ukázka přímo v přírodě, zvláště pokud se o mokrá místa sami přímo staráme a víme o nich první poslední? Proto jsme se rozhodli popíchnout štěstěnu a uspořádat historicky první exkurzi do mokřadů na jihu Prahy.

Vycházku jsme příhodně nazvali Mokrou stopou Prahou 12. Ponožky ani boty nám nakonec příliš neporomočila, protože se konala 7. září – v termínu, kdy nad metropolí vládla už několik týdnů doslova tropická vedra. To ovšem neznamenalo, že před námi mokřad Na Beránku a Cholupický mokřad schovaly své poklady (a problémy) na nejhlubší dno. Naopak. Účastníky čekala řádná nálož informací, podnětů.. a hlavně zážitků z krásné přírody.

O deváté hodině ranní se na zastávce Na Beránku sešlo celkem jedenáct zájemců o „mokré stopování“. Trojice vedoucích tak měla bohatě postaráno o rozmanitou práci – v programu rozhodně nebyl pouze nezáživný monolog o tom, co se v mokřadech děje. Na pořadu dne byly také praktické ukázky všeho možného, co se v lokalitách ukáže. Stejně různorodé bylo i složení výpravy –  rekrutovala se z příznivců činnosti Koniklece, z obyvatel Prahy 12, ale také z dárců finanční pomoci v kampani Mokřady na Praze 12 volají o pomoc, kterým jsme touto formou chtěli zprostředkovat, na co všechno vlastně svým darem přispěli. Po celou dobu exkurze pak probíhala čilá diskuse, během níž sami účastníci přispěli zajímavými impulsy a tipy, jak se v pomoci mokřadům posunout dál.

V mokřadu Na Beránku jsme očekávali především přehlídku botanických zajímavostí, které jsou jeho hlavní předností. Poukázali jsme především na druhy spjaté s potřebou vysoké hladiny spodní vody, ale také na běžnější rostliny důležité pro vývoj vzácných druhů živočichů, jako je krvavec toten. Pozornosti neunikli ani naši věční nepřátelé – invazní druhy, s nimiž vedeme nekonečnou válku pomocí managementových opatření. Protože Na Beránku už máme pro letošek hotovou podstatnou část prací, mohli jsme se pobavit i o různých typech ochranářských zásahů, které zde praktikujeme, a o jejich dopadech na kvalitu místního ekosystému. Jako perlička z říše zvířat nám nad hlavami přelétl krahujec, pronásledovaný strakou, a párek lovících poštolek. Řeč se stočila i na ukázku  následků nepromyšlené (nebo ignorující?) lidské činnosti na přirozenou funkci cenného stanoviště – a jak se to nakonec může obrátit proti samotnému člověku.

Z Beránku jsme se asi patnáctiminutovým přechodem přesunuli do Cholupic. Zde se nám dostalo neočekávaného přivítání – nad polem kroužila „ulítlá slepice“ alias orel bělohlavý ze ZS Penthea. Pořádně nás překvapil i samotný mokřad: po týdnech spalujících veder jsme si mysleli, že na místě naší tůňky najdeme v lepším případě zabahněný kráter, ale… tůňka přes rapidní úbytek vody ŽILA! A to docela pestrým životem: pod hladinou asi patnáct centimetrů hluboké louže rejdily žáby, nymfy vážek, vodní ploštice… Ideální příležitost pro zapojení sítěk, pinzet, kelímků a lupy. Do lovu vodních organismů se aktivně zapojili i sami účastníci, takže jsme jim mohli na vlastní oči i ruce ukázat rozdíl mezi zemními a vodními skokany, vysvětlit, jak se páří vážky, co je znakoplavka a klešťanka, ze stop vypátrat přítomnost volavky a spoustu dalších pozoruhodných střípků ze zákulisí Cholupického mokřadu. Návštěvu mokřadu a tím i celou exkurzi jsme zakončili prohlídkou již pokosené části louky, na níž se dala předvádět učebnicově provedená mozaiková seč.

A co si nadšenci, kteří se nechali zlákat k putování mokrou stopou, odnesli? Doufáme, že kromě čtyřhodin nabitých informacemi jako powerbanka čerstvě vytažená ze sítě a pohodové procházky na čerstvém vzduchu (počasí si nakonec dalo říct a neupeklo nás) i hlubší porozumění potřebám mokřadů ze strany člověka a nutnosti existence podobných míst pro samotné lidi.. a možná i   osobní iniciativu v aktivitách pro jejich ochranu.

Exkurzi jsme mohli zorganizovat díky podpoře Nadace VIA v programu Fond pro udržitelný život.