V letošním roce proběhlo mapování výskytu 11 invazních rostlin podél Únětického potoka a jeho přítoků koordinované Ekocentrem Koniklec.

Invazní rostliny jsou ty nepůvodní druhy rostlin, které byly zavlečeny do druhotného areálu, kde se masově šíří a stávají se dominantní v porostech původních druhů. Představují tak ohrožení pro biologickou rozmanitost. V některých oblastech jsou na boj s invazními rostlinami vynakládány nemalé prostředky. Rostliny jako ambrózie pelyňková či bolševník velkolepý mohou negativně působit na lidské zdraví.

V dnešní krajině silně ovlivněné člověkem nachází tyto druhy řadu vhodných stanovišť. Jednak jsou to místa, kde lidskými zásahy dochází k narušení vegetace, nebo naopak místa, kde je od zásahů upouštěno (např. v minulosti sečené louky a meze). S invazními druhy se setkáváme také v pobřežních porostech vodních toků, kde k jejich šíření přispívají povodně. Řada druhů také byla (někdy i stále je) pěstována jako okrasné a některé z nich byly do přírody záměrně vysazovány.

Únětický potok pramení v obci Kněževes, protéká obcemi Tuchoměřice, Statenice, Únětice, dále Tichým údolím a v Roztokách se vlévá do Vltavy. Délka toku je přibližně 15 km. Potok má dva pravostranné přítoky Kopaninský (4,5 km) a Horoměřický (3 km).

V zájmovém území byl zjištěn výskyt 10 invazních druhů rostlin, z celkového počtu 11 mapovaných druhů (3 dřeviny a 8 bylin). Javor jasanolistý (Acer negundo) je dřevina původem ze Severní Ameriky, kde roste v lužních lesích a pobřežních porostech. V roce 1835 byl vysazen v Královské oboře v Praze. Od našich původních druhů javorů se liší složenými listy (Obr. 1).

Obr. 2. Křídlatka japonská u Roztok

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) pochází ze Severní Ameriky, je významnou medonosnou rostlinou a dříve byl na území České republiky často vysazován. Díky soužití s bakteriemi vázající dusík je schopen růst na chudých půdách. Další konkurenční výhodou, která zvyšuje jeho invazní potenciál je schopnost vylučovat látky bránící růstu ostatním rostlinám. Domovinou pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima) je Čína, u nás byl vysazen v roce 1865 na zámku Hluboká. Jde o rychle rostoucí strom, odolný vůči suchu, zasolení a emisím. Křídlatky (Reynoutria spp.) pochází z Dálného Východu, kde rostou na vulkanickém detritu a lávových proudech. V České republice se vyskytuje křídlatka japonská (Reynoutria japonica, Obr. 2), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) a křídlatka česká (Reynoutria ×bohemica), druh popsaný pro vědu českými botaniky z okolí Prahy, je křížencem dvou předchozích druhů. Křídlatky se snadno šíří díky tomu, že dokáží regenerovat z malých úlomků oddenků. Vzájemně se liší tvarem listu, charakterem odění rubu listu a tvarem křídel okvětí. Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) jsou původem severoamerické druhy, které jsou nápadné svým žlutým květenstvím (Obr. 3). Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) jsou jednoleté byliny, které pochází z Asie. Typickým znakem netýkavek jsou tobolky, které po uzrání pukají a semena jsou vystřelována a snadno se tak šíří do okolí.

Obr. 3. Zlatobýl kanadský u Kněževsi

Zlatobýl kanadský, javor jasanolistý a trnovník akát představují tři nejvíce rozšířené druhy v zájmovém území. Zlatobýl kanadský zarůstá nesečené plochy, taktéž je častý v zahrádkářských koloniích a v blízkosti lidských sídel. V porostech javoru jasanolistého se často nachází mladí jedinci a lze tak očekávat další šíření. Akát tvoří převážně několik (desítek) let staré porosty, taktéž místy dochází k jeho zmlazování. V zájmovém území rostou všechny 3 druhy křídlatek, rozsáhlejší porosty tvoří výjimečně. Hojná je také netýkavka malokvětá, která roste jak v lesním prostředí, tak i mimo les. Druhy netýkavka žláznatá, zlatobýl obrovský a pajasan žláznatý se vyskytují ojediněle. Z mapovaných druhů nebyl zaznamenán bolševník velkolepý.

Autor textu a obr.  2.-3.: Mgr. Ladislava Paštová
Autor obr. 1.: Veronika Kalníková

Projekt byl podpořený grantem Hlavního města Prahy.

K dalšímu čtení:
Chytrý M., Pyšek P. (2009): Kam se šíří zavlečené rostliny? 1. Rozdíly v invadovanosti velkých území. Živa, Praha: Academia, 2009 (1), s. 11-14.
Chytrý M., Pyšek P. (2009): Kam se šíří zavlečené rostliny? 2. Invadovanost a invazibilita rostlinných společenstev. Živa, Praha: Academia, 2009 (2), s. 60-63.
Chytrý M., Pyšek P. (2009): Kam se šíří zavlečené rostliny? 3. Obecné příčiny invazibility společenstev. Živa, Praha: Academia, 2009 (3), s. 110-112.
Nentvig W. (ed.) (2014): Nevítaní vetřelci, Academia.
Pyšek P. & J. Sádlo (2004): Zavlečené rostliny: sklízíme, co jsme zaseli? Vesmír 83 (1): 35–40.
Pyšek P. & J. Sádlo (2004): Zavlečené rostliny – jak je to u nás doma? Vesmír 83 (2): 80–85.
Sádlo J. & P. Pyšek (2004): S vlky výt: alternativy boje proti zavlečeným druhům rostlin. Vesmír 83 (3):140–145.
Sádlo J. & P. Pyšek (2004): Zelení cizinci přicházejí. Hříčky a dramata. Vesmír 83 (4): 200–206.